POSLEDNÍ FINÁLOVÉ KOLO  NDR 2010, kam sme se probojovaly se Shakirou TADY

Grafické patlaniny

Sloh :D

21. března 2011 v 8:00 | Simí

Ahoj:) Tak jsem našla ve složce jeden sloh, terý sem psala původně sestřence na popis oblíbeného místa. Tak si říkám, že je škoda, aby mi ležel v pc..jinak tenb konec už je nic moc :D:D Je to vymyšlené :-))

Touha zabíjí! 3.(poslední) část

27. prosince 2010 v 8:36 | Simí
Příběh, který putoval do soutěže s požární tématikou ( někdy minulý školní rok )
Moc hasičské to tedy nebylo. Navíc to mohlo být dlouhé max. 2 stránky A4 :-///
Nakonec jsem zjistila, že jsem s tímto příběhem byla 2. v okrese a 1. v kraji :D


Předešlé díly :



Touha zabíjí- část 3.

Týden uplynul jako voda a já na tu věc přestala myslet. Pomalu se vzdalovaly i ty ošklivé sny. Z poklidného spánku mne vyrušilo zběsilé řehtání. Podívala jsem se z okna. ,,HOŘÍ!" Utíkala jsem za tátou a ten zavolal hasiče. Já utíkala pro Winda. ,,Musím ho zachránit." pomyslela jsem si. Nemyslela jsem na následky a vyvedla
Winda ven. Utrpěla jsem na škrábance a popáleniny, ale to bylo teď jedno. Hlavně, aby to Wind přežil. Byl popálený a z nohy mu vytékaly velké prameny krve. ,,Veterináře" zvolala jsem na tátu. Neváhal a obvolal všechny dostupné veterináře v okolí.
            Hasiči postupovali velmi rychle. Proudy vody hasily již polorozpadlou střechu. Velitel týmu všem řekl ať se klidíme stranou. ,, Spadne to." Měl pravdu. Trámy se začaly propadat. Už to nebyla zběsile hořící stáj, hasiči dohasili poslední zbytky ohně. ,,Měl veliké štěstí," prohlásil jeden z hasičů. O chvíli déle a zasypala by ho ta střecha. Přijel veterinář a odvezl Winda na kliniku. Neměl moc velké šance. Nebylo jisté jestli se někdy uzdraví. Dohodli se, že ho musejí operovat. Operace proběhla úspěšně. ,,Ještě nemá vyhráno. Pokud se do rány dostala nečistota, rána bude hnisat a moc by trpěl," prohlásil rázně veterinář. Po jeho posledních slovech se mi udělalo špatně. ,, Jako, že by se musel uspat?" Ohromeně jsem na něj hleděla. ,, Nebudeme myslet na nejhorší," chlácholil mě táta.
S Windem to šlo z kopce. Odmítal žrát ; kůň kdysi plný energie a teď trpící vyhublé zvíře. Cítil, že je to jeho konec. Já si to nechtěla připustit. ,,Winde nesmíš zemřít," vzlykala jsem. Uzdravíš se a bude to zase jako dřív." Ani já sama tomu však nevěřila. Otec a veterinář usoudili, že to nemá cenu dál prodlužovat. ,,Winde navždy zůstaneš v mém srdci." Veterinář mu píchl injekci. Podívala jsem se mu do očí a viděla, jak jiskra v nich pomalu zhasíná. Dech pomalu zpomaloval až úplně utichl. Je konec.
Nikdy jsem se nedozvěděla co bylo příčinou požáru nebo spíše kdo. Na Winda však nikdy nezapomenu. Někdy mám pocit jako by tu byl pořád se mnou.

Touha zabíjí - část 2.

21. února 2010 v 15:32 | Simíí
Touha zabíjí

Pokračování ( část 2. )

Myšlenky se mi honily hlavou celé dopoledne. Wind se dožadoval poledního krmení. Podala jsem mu jeho "kýbl" ovsa. Hned se do něho pustil a radostně pokyvoval hlavou. ,,Ach, Winde, co bych si bez tebe počala," vzdychla jsem. Potichu zaržál.
O hodinu později jsem zašla pro sedlo a uzdečku. Vyrazili jsme k lesu. Naklusali jsme a já se rozplývala nad zelenými stromy míhající se podél lesní cesty. Ptáci zpívali do krásného dne. Mezi mraky prokukovalo slunce. Dojeli jsme na louku s překážkami, které mi tam již časně postavil táta. Rozcválala jsem se na první překážku, která stála hned na kraji naší jízdárny. Za ní stála gymnastická řada. Ladně jsme přeskákali všechny překážky. Nakonec ježdění jsme si skočili přírodní překážku. Měla jsem z Winda skvělý pocit. Krokovali jsme a já si všimla papíru visícího se na stojanu překážky. Na papíře stálo nečitelným písmem : ,, Buď hodná holka, přece nechceš mít problémy!" Zděsila jsem se. Najednou jsem ucítila upřený pohled v zádech. Tělo mi ztuhlo, srdce mi začalo bušit nepopsatelnou rychlostí. Wind vycítil neklid. Pobídla jsem ho vpřed směrem k domovu. Řítili jsme se lesem, ať se děje co se děje. Šílenou rychlostí jsme dojeli domů. Celá udýchaná jsem seskočil ze hřbetu a odnesla výstroj. ,,Pro dnešek toho bylo už dost," pomyslela jsem si. Měla jsem toho dost a Wind určitě taky. Zavedla jsem ho do solárka a vysušila ho. Rozhodla jsem se, že o tom tátovi neřeknu. Ráno jsem utíkala na autobus. Nasedla jsem celá udýchaná a pozdravila mou kamarádku Emu. Ve škole jsme psali písemnou práci z matematiky a z angličtiny. ,, Pst…" špitla jsem Emě. Odhrnula ruku a já to od ní všechno opsala. Takže jsem nakonec dostala za 2. Od autobusu jsem běžela za Windem. Bála jsem se o něj. Tohle už není pouhá legrace, ale vyhrožování. Může být i hůře, může jít o život!

Touha zabíjí

16. února 2010 v 19:29 | Simíí
Touha zabíjí

Nevnímám hluk vířící se tribunou, hlas komentátora jakoby utichl. Vnímám jen svého hřebečka, který se ladně nese na jeho šedých vypracovaných nohách. Fast Wind čekal na mé znamení, kdy budeme moci vyrazit. Neklidně přežvykoval a pohazoval hlavou. ,,Klid Winde. Už pojedeme!" konejšila jsem ho. Zazvonil zvonec a já si uvědomila, že musíme bojovat tvrdě. Pobídla jsem Winda do cvalu a rozjeli se na první překážku. Čistě! Následoval těžký trojskok, který dělal mnoha jezdcům potíže. Přehoupli jsme se přes všechny tři skoky a dojeli s kontem čtyř trestných bodů, které jsme získali na zdi 150cm vysoké. Poplácala jsem Winda po krku, který nyní spokojeně oddychoval. ,,Šikulko moje," pochválila jsem ho. Slezla jsem ze hřbetu a podala jsem Windovi pamlsek. S radostí ho přijal. Předala jsem ho mé ošetřovatelce Kim odešla na vyhlašování. Vůbec jsem nepočítala s tak dobrým umístěním. Předjeli nás pouze dva jezdci. Jeden byl z Německa a druhý z Francie.

Na stupínku vítězů jsem si vzpomněla na svou maminku. To ona mě přivedla k ježdění a koupila mi tak skvělého koně. Fakt, že už jí nikdy neuvidím mne děsil. Maminka před půl rokem zemřela. Její kůň spadl ošklivě do příkopu, ani jeden nepřežil. Tragédie mne pronásleduje každý den i noc. Pořád si říkám : ,, Kdybych…." Winda mi koupila těsně než zemřela. Je to na ní moje jediná vzpomínka.
Ze snění mne vytrhla státní hymna Německa. Vrátila jsem se k autu. Najednou mě kdosi poplácal po zádech. ,, Máma by na tebe byla pyšná." Otočila jsem se a zjistila, že je to Henry, přítel mého otce. "Chybí mi," koktala jsem. Ukáply mi další slzy. Rozeběhla jsem se k Windovi. S pláčem jsem zabořila hlavu do hřívy. Po chvíli jsem vyšla z přívěsu a vyjeli jsme domů. Doma mne vítali s hroznou radostí a pýchou.
Pomalu se smrákalo. Zelené lesy již nebyly zelené, začínaly černat, ale mezery mezi nimi stále ještě zaplňovalo slunce. Fast Wind žvýkal seno v jeho prostorném boxe, za přítomnosti jeho koňských kamarádů. Odešla jsem ze stáje a šla se navečeřet. "Volal nějaký chlap, jakýsi Fulton a chtěl koupit Winda," hlásal otec hned jak jsem vešla do domu. "Řekl jsi, že ho neprodáme, viď?"zachmuřeně
jsem se na něj podívala. " Jo, řekl. Prý ještě zavolá, že změníme názor." Rovnou si mu měl říct, že Winda nikdy, nikdy neprodáme" rozhořčeně jsem vykřikla a utíkala do svého pokoje.
Probudila jsem se v šest hodin. Uvědomila jsem si, že jsem včera usla bez večeře. Rozeběhla jsem se do stáje. Otevírala jsem vrata a povšimla jsem si, že se někdo pokoušel rozbít zámek. Ale Proč? Že by zloděj? Co by tu ale chtěl a může to mít spojitost s tím včerejším telefonátem?

Pokračování zase někdy jindy !

Jeden za všechny, všichni za jednoho

21. ledna 2010 v 15:32 | Simíí
Tak máme ve škole takovou literární soutěž s názvem JEDEN ZA VŠECHNY, VŠICHNI ZA JEDNOHO....Tak mě napadlo, že bych mohla něco zkusit napsat =D=D tak se podívejte jak to dopadlo.....=D=D


JEDEN ZA VŠECHNY, VŠICHNI ZA JEDNOHO

Už je to rok, co Elis, dívka s narůžovělými lícemi, zářícími vlasy zachránila Evu a její krásnou klisnu Oddyseu. Kamarádi se tomu nyní smějí, ale pravda je, že kdyby nebylo Elis, pro klisnu by mohlo být pozdě.
,,Pomoooc," volala Eva. Nikdo jí ale neslyšel. Věděla, že jí nikdo neuslyší ale zkoušela to dále. ,,Pomooooc!" Oddysea se z bažiny pokoušela dostat, ale marně. Bahno jí sahalo až k plecím. Zapraskaly větve a zjevila se tajemná dívka. Eva věděla, že není zdejší, to by jí musela znát. Musí být někde z hor. ,,Prosím, pomoz mi," žadonila Eva. Dívka měla dobré srdce, slezla ze svého statného plaváka jménem Arcos a sundala si z hrušky laso. Dívka působila jako kovboj odněkud ze západu, možná proto jaké měla oblečení. Vzala laso, zatočila s ním nad hlavou a hodila ho do středu bažiny k Evě. Eva dala oko na Oddysein krk a Arcos začal táhnout. V tom lano prasklo!

Koně, láska, zrada a přátelství - část 3.

13. ledna 2010 v 23:18 | Simíí
Koně, láska, zrada a přátelství

část 3.

Jane s Kevinem spolu jezdili na dlouhé vyjížďky, které se postupem času měnily na romantické. Amy je často nechávala o samotě a trénovala s Kallistem skoky.
Kevin s Jane dojeli na vyvýšené místo, kde se téměř dotýkali mraků, stromy se zde zelenaly a jejich větve se nepatrně pohupovaly sem, a tam. Něžný větřík jim laskal tvář, z které se linuly odlesky hřejivého zapadajícího slunce.Uvázali koně ke stromu, který stál poblíž a ti se hned začali pást a spokojeně odfrkovali.
Sedli kousek od koní a pozorovali krajinu, jenž je obklopovala. ,, Jane, ….víš, když jsem tě poprvé uviděl, hned mi bylo jasné, že se ti líbím." Jane byla v minutce červená jak rajče, ale z jejích narůžovělých úst nic nevypustila.
,, Cítím to samé," řekl zamilovaně Kevin.
Jane pootevřela ústa a chtěla něco pronést, ale Kevin ji zarazil. ,,Slova jsou zbytečná."

Koně, láska, zrada a přátelství - část 2.

18. prosince 2009 v 23:43 | Simí
Koně, láska, zrada a přátelství


Část 2.

Odstrojili koně a vyšli ven. Jane hned spustila na nového kluka : ,,Ahoj, já jsem Jane." Čau, já jsem Kevin," slušně odpověděl a otočil se k Amy. ,,Já se jmenuji Amy." ,,Vy tady máte koně?" zeptal se tázavě Kevin. ,,Jo, pojď do stáje, " řekla horlivě Jane. ,,Jen se postarám o Felowa, tak za 10minut v sedlovně!" Jane s Amy tiše odkráčely k sedlovně. ,,Ježiši, ten je tak sladkej," vyjekla Jane v sedlovně poté co za sebou zapouchly dvěře. ,,Se z něho nezblázni, Jane," utrosila rozesmátá Amy. Za chvíli řišel do sedlovny Kevin. ,,Tak jdeme?" Holky rázně přikývly. Amy ukázala na tmavého hnědáka s černou hřívou, který stál v koutě a podřimoval. ,,Tohle je Kallisto," oznámila Amy. ,,Chodíš s ním nějaké soutěžě?" ,,Kdepak,
nemám možnost a navíc nejezdim moc dobře." Sklesle odvětila Amy. ,, Určitě nejezdíš špatně a Kallisto vypadá na pořádného skokana ," povzbudil jí Kevin. Popošli dál a Jane představila svou bělku Scarlett, která přežvykovala luční trávu. Prohodili ještě pár slov a vyšli ven. Statný ryzák Fellow již byl ustájený v teplém, prostorném boxe. Kevin dovybalil všechny ostatní věci a jakoby na čas po příjezdové cestě zasvištěl zvuk pneumatik. ,, To budou naši," oznámil Kevin. ,, Tak zítra holky, ahoj." ,, Čau," zvolaly dívky na Kevina, který už nastupoval do jejich pěkného Nissana. Holky se taky rozloučily a odkráčly k domovu.





Pokračování : Budou přátelé. On začne chodit s Jane. Ale přitom na jedne vyjizdce se bude libat s Amy. Takže zase příště.....
Další díl by mohl být ještě snad do vánoc...

Horsííík=*

Koně, láska, zrada a přátelství - část 1.

8. prosince 2009 v 17:17 | Simí...

Koně, láska, zrada a přátelství

část 1.

"Nepůjdeme se dnes projet? " zvolala Amyna nejlepší kamarádka Jane. Amy chtěla sice se svým koněm Kalistem trénovat na jízdárně, ale souhlasila. Amy i Jane bylo 15. Amy, ale narozdíl od Jane zajímali pouze koně. Kluci jí moc nebrali, přišlo jí to jako zbytečná ztráta času. Jane, ale věděla, že tohle říká od té doby co se rozešla s Jeffem. Amy došla pro čištění a začala Kalista hřebelcovat. Došla do sedlovny pro sedlo a udečku. "Nevíš kde mám svojí dečku Jane" řekla Amy. Než stačila Jane odpovědět ozval se mrzutý mužský hlas. "Je venku na plotě, byla celá "prochcaná." vyštěkl ošetřovatel Tim. Máte si na svoje věci dávat pozor a ne je nechat válet ve stáji ! Pak odkráčel a obě dívky si oddychly. Dostrojily koně a vyvedly je ven z boxu. Vylezly si na stupínek, kde nasedly a vyjely k hlavní bráně. Amy ještě Kalista dotáhla. Byl krásný slunečný den přesně jako stvořený pro vyjížďku. Jane s Amy se vydaly po stezce k jezeru. Jane slezla ze Scarlett a uvázela jí ke stromu. " Tak dělej Amy" řekla Jane. Amy na nic nečekala a slezla z koně. Jane vyndala z batohu deku, pití a jídlo. Amy mezitím sundala koním sedla. Jakmile Amy dosedla na deku, Jane na ní hned vyvalila : "Slyšela jsi už o tom novým klukovi co jsem zítra mám přijet ?" "Jasně, že slyšela." Odpověděla Amy a pohlédla na Jane. "Prý se jmenuje Kevin a má svýho koně Felowa." Obě se zamysleli jaký Kevin asi může být. Každá však myslela na něco jiného. Jane přemýšlela jestli je hezký a Amy jak asi vypadá jeho kůň. Cestou zpátky si povídaly jaký asi bude zítřek a kam vyrazí. Když se vrátily
uviděly nějakého nového kluka. Mohl být asi tak o rok starší. Jakmile postřehly, že u stáje stojí přívěs, došlo jim to. Ten nový přijel!

Pokračování: Amy a Jane se seznámí s Kevinem…Budou přátelé. On začne chodit s Jane. Ale přitom na jedne vyjizdce se bude libat s Amy. Takže zase příště.....

Už to možná někdo četl, ale dávám to sem znovu, aby ostatní pochopili a co jde :-)



Horsííík=*

 
 

Reklama
Hafici.cz Miciny.cz Konicci.cz